Kaple Andělů strážných v Prostředním Žlebu
Při naší první návštěvě vlasti v roce 1984 jsme s hrůzou konstatovali rozpad kaple, který se, jak je popsáno i ve Vašem článku, v následujících letech ještě prohloubil. Obraz anděla strážného s dítětem nad oltářem chyběl. Prapor Božského srdce stál ještě na svém místě, vpravo od oltářních stupňů. Také skříň s mešními rouchy stála kupodivu na svém místě. Kaple byla tenkrát čerstvě vybílená, ale nevyčištěná. Stabilní kostelní lavice byly barvou celé pocákané. Na tom se ani po letech nic nezměnilo, jen celkový rozpad se prohloubil.
Každý rok o první zářijové neděli byla slavnost andělů strážných. Obraz anděla strážného darovala z vděčnosti za to, že jejich dcera přežila ve zdraví pád - tuším, že z okna – rodina Franze Duschka z č. 98. Mše, kterou ve slavnostně vyzdobené kapli sloužil děkan Elsner z katolického farního úřadu v Podmoklech, byla orámována zpěvem a hrou na harmonium.
Koncem 30. let byla vybudována kruchta a pořízeno větší harmonium a započala příprava na slavnostní bohoslužby. Můj otec, Heinrich Schlögel z č. 94 (po dlouhá léta představený překladiště v Loubí a drážního pěveckého sboru Děčín-Podmokly), vytvořil a také vedl kostelní pěvecký sbor.
Ke slavnostem oslav svátku andělů strážných jsme nacvičili Šubrtovu mši, německou mši od Grubera, písně na oslavu velikonoc i k májovým pobožnostem. Byli jsme vybaveni dobrými hlasy i malým orchestrálním doprovodem. Heinrich Schlögel hrál první housle, Leo Teufel druhé housle,
Walter Heike na cello a Ingeborg Schlögel hrála na harmonium. Po dva roky za sebou jsme o velikonocích uvedli dokonce Matoušovy pašije a to s dobrými sólisty. Mnozí z mých vrstevníků si jistě rádi vzpomenou na oslavu prvního svatého přijímení, nejdříve pod vedením faráře Dr. Josefa Franze Lieballa, později Franze Richtera. Ranní bohoslužba s prvním svatým přijímáním byla spojena s malým odpoledním výletem s naším duchovním, většinou parníkem do Dolního Žlebu na dobrý koláč. Domů jsme se vraceli pěšky cestou podle Labe (tzv. Treppelweg). Později se v kapli i křtilo a oddávalo. Tyto slavnosti jsme doprovázeli Largem od Händla nebo Gounotovým Ave Maria, jako solo pro violu s doprovodem harmonia.
Dodnes mám v živé paměti štědrovečerní oslavy. O půl dvanácté začínala půlnoční. Na ochranu před mrazem bylo harmonium na zimu převezeno do našeho domu. Ve 22 hodim k nám přišel Beitel Voata (Friedrich Beutel st.) se sáněmi, aby převezl harmonium do kaple. Doprovázeli jsme ho a co nejlépe jsme z obou stran podpírali dobře zabalené harmonium, které jsme za velmi těžkých podmínek dopravili na kruchtu. V tento večer byl ten malý Boží dům přeplněný a celá obec vroucně zpívala „Tichá noc …“
Ingeborg Lissner, Kulmbach